Vojenské sdružení rehabilitovaných

Územní organizace Vojenského sdružení rehabilitovaných Olomouc, uctila památku narození presidenta Tomáše Garrigue Masaryka při společné akci Statutárního města Olomouc, Armády ČR a řady jednotlivých organizací sídlících v regionu Olomouc. Oproti předcházejícím rokům, byla současná oslava jednodušší. Proto snad slova o životě a myšlénkách TGM, která zazněla z úst předsedy Spolku TGM, zapadla hlouběji do mysli shromážděných. Položením kytice k památníku Tomáše Garrigue Masaryka na Žižkově náměstí v Olomouci jsme se přihlásili k odkazu našeho prvního presidenta Budovatele.

Předseda ÚzO VSR Olomouc
plk. Karel Štěpánek.

Zde si můžete prohlédnout kroniku ÚzO Olomouc ________________ KRONIKA 2011

Stručně k historii ÚzO VSR AČR Olomouc.

Územní rada VSR Olomouc na své pravidelné schůzi dne 11.4.2011 projednala návrh člena rady pana plk. Miroslava Pavla na písemné kontaktování ministra obrany v otázce odškodnění rehabilitovaných vojáků a zaměstnanců vojenské správy. Dopis byl bezodkladně napsán a následujícího dne přednesen na členské schůzi. Po několika drobných připomínkách byl jednohlasně schválen. Dne 13.4.2011 byl dopis poslán e-mailem na ministerstvo obrany. 14.4. bylo jeho převzetí e-podatelnou MO potvrzeno a 15.4.2011 byla informována Ústřední rada. Dopis, jako informaci všem členům VSR, v plném znění přidávám jako přílohu.

Předseda ÚzR VSR AČR Olomouc, plk.v.v.Karel Štěpánek.

Dopis pro MO ČR k otázce odškodnění rehabilitovaných vojáků a zaměstnanců vojenské správy.

Zde k přečtení

Vážený pane ministře.

Dovolte mi, abych z titulu své funkce, předsedy Územní organizace Vojenského sdružení rehabilitovaných v Olomouci, Vám co nejsrdečněji blahopřál ke jmenování ministrem obrany České republiky. Jsem skutečně rád, že tohoto úřadu jste se ujal právě Vy, člověk, který tak jako my, byl minulým režimem postižen a zařazen na druhou a další kolej ve společenském postavení pro svoje postoje k současnému politickému dění v oné společnosti. Jsem přesvědčen, že vzhledem k podobnému osudu, Vašemu i našemu, budete mít jiné pochopení pro snahy našeho vedení po dokončení plné rehabilitace, než měli všichni Vaši předchůdci ve funkcích ministrů obrany.

Nevím jak dalece je Vám známa historie Vojenského sdružení rehabilitovaných příslušníků AČR. Sdružení bylo ustanoveno v prosinci roku 1989 jako Svaz vojenské obrody s úkolem pomoci při budování nové profesionální armády na přísně demokratických principech. Věřili jsme tomu, že nám bude umožněno podílet se na jejím budování, na jejím očištění od přisluhovačů minulého režimu, různých politických funkcionářů, členů VKR a vůbec všech těch, kteří nás v rámci normalizace v létech po 21. srpnu 1968 zavírali, vyhazovali z práce a stavěli nás do pozice nežádoucích elementů ve společnosti.

Skutečně bylo nemnohým z nás umožněno vrátit se do armády. Bohužel v přesile starých kádrů nebylo v moci těch nemnohých reaktivovaných domoci se významnějších pozic, ze kterých by mohli účinněji zasáhnout do formování nových velitelských kádrů. Naopak, stalo se to, že reaktivovaní příslušníci Vojenského sdružení rehabilitovaných-(Po rozdělení Československa zůstal původní název - Svaz vojenské obrody na Slovensku a v Českých zemích došlo k přejmenování na Vojenské sdružení rehabilitovaných.)- byli z armády opět postupně vyřazeni.

Důsledek této akce byl takový, že v armádě, jak je Vám jistě dobře známo, zůstalo množství starých, osvědčených kádrů z doby normalizace. Jejich filozofie a náhled na nás rehabilitované zůstal stejný, jako byl právě v dobách před rokem 1989. Smutným faktem zůstává, že tyto jejich názory byly převzaty i do těch nejvyšších článků ministerstva obrany. Toto své tvrzení opírám o písemné doklady o jednáních s bývalou ministryní obrany paní JUDr. Parkanovou a jejím náměstkem generálem Padělkem. Při jednáních šlo o uznání požadavků podle tzv."Olomoucké rezoluce". Její opis, protože má stálou platnost, zveřejňuji v doslovném znění:

R E Z O L UC E

Územní rada Vojenského sdružení rehabilitovaných v Olomouci zastupující 142 členů, jejichž průměrný věk je 74 let se znepokojením sleduje dlouholeté marné úsilí členů předsednictva ÚR VSR v prosazování oprávněných požadavků všech rehabilitovaných při jednání s ministry obran a jejich náměstky.

Protestujeme proti ministerstvu obrany České republiky, které za celou dobu existence Vojenského sdružení rehabilitovaných tj. od roku 1990 trvale diskriminuje vojenské důchodce – rehabilitované oproti těm vojenským důchodcům, kteří souhlasili s okupací naší země vojsky VS a dosloužili až do starobního důchodu. Rehabilitovaní vojenští důchodci a jejich manželky jsou za své postoje trestáni nižšími důchody oproti těm, co dosloužili až do důchodu.

Ministerstvo obrany s odkazem na Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, dosud neprojevilo sebemenší ochotu zmírnit napáchané křivdy způsobené bývalým příslušníkům armády a jejich rodinám totalitním režimem. Současná situace odporuje dobrým mravům a j vůči rehabilitovaným výsměchem za jejich vlastenecké postoje.

Požadujeme:

• urychleně novelizovat veškeré rozkazy, směrnice a pokyny vydané ministerstvem obrany oblast péče o vojenské důchodce - rehabilitované,
• upravit přiznané starobní důchody rehabilitovaným vojenským důchodcům tak, jako kdyby dosloužili v armádě až do důchodu, tak jak mají výše jmenovaní,
• vdovám po rehabilitovaných přiznat výhody oprávněných osob ve využívání příspěvků dle Vyhl. č.145/2003 a nebo FKSP,
• výrazněji diferencovat ve prospěch rehabilitovaných příspěvky pro činnost KVD-R, případné příspěvky na domácí a zahraniční rekreace a lázeňskou léčbu.

Ministerstvo obrany se nemůže zbavit odpovědnosti vůči bývalým příslušníkům armády rehabilitovaných dle zákona č. 87/91 Sb., už proto, že ani do konce jejich života nezahladí jizvy jejich utrpení. Hledejte cesty jak toho dosáhnout a ne jak to nejde.

V Olomouci dne26.9.2007

Plk. Karel Štěpánek - předseda ÚzR VSR
Plk. Bedřich Smolka - místopředseda ÚzR VSR
mjr. Jaroslav Nitsche - tajemník ÚzR VSR

(Toto je doslovný opis "Olomoucké rezoluce" o jejíž vznik se zasadil bývalý tajemník ÚR VSR pan plk. Ing. Ant. Suchý.)

Na závěr jednání mi paní Parkanová v dopise dala najevo, že jsme jako bývalí vojáci a komunisté odpovědni za nezákonnosti minulého režimu. O následném jednání Vám může podat informace Ústřední rada našeho sdružení. Pane ministře, nepsal bych o těchto věcech, kdybych viděl, že postoje odpovědných funkcionářů se mění a pohledy na nás rehabilitované už nejsou pohledy na lidi druhých kategorií jako v době normalizace. Bohužel, diskriminace stále přetrvává. Příklad z té nejposlednější doby:Aktivity Klubů vojenských důchodců jsou financovány z Fondu kulturních a sociálních potřeb. Ne však všechny kluby! Rehabilitovaní byli z této možnosti vyřazeni a po delších jednáních nám byla přiznána možnost využívat finance z rozpočtu dle nařízení vlády čís. 145/2004 Sb. Tato možnost byla adekvátní k možnostem FKSP. Obě složky, jak FKSP tak i NV 145, umožňují proplatit občerstvení při zájezdech a podobných akcích ve stejné výši. V průběhu jara letošního roku však finanční úřad MO zakázal provádět tyto úhrady, ale pouze pro rehabilitované!! Nebolí a ani nám nevadí ztráta těch několika desítek korun. Co je ale nepřijatelné, to je pocit, že diskriminace rehabilitovaných ze strany funkcionářů MO stále přetrvává. Kdyby stejný zákaz platil jak pro NV, tak pro FKSP, to by bylo bezproblémové jednání. Takto nás ovšem uráží. Jsme už staří lidé a nemáme jinou možnost, jak se bránit, než osobním jednáním nebo dopisem příslušným funkcionářům. Postačí takovýto apel ke zjednání nápravy? Za vlády minulých ministrů obrany jistě ne!

Za celých dvacet let jsme nezaznamenali, že by se páni ministři postavili za naše zájmy, že by podpořili naše oprávněné požadavky. Spíše naopak, jak nám názorně předvedla paní JUDr. Parkanová. Ta dokonce pomohla zamítnout návrh zákona o odškodnění rehabilitovaným osobám za neoprávněné vyhození z práce z politických důvodů v létech 1948 - 1989.

Tento akt byl i jedním z důvodů, proč členstvo Vojenského sdružení rehabilitovaných, ztratilo důvěru v možnost prosazení tohoto požadavku na dokončení rehabilitací i po materiální stránce cestou parlamentu a upírá svoji víru na možnosti kladného vyřešení na Vás, jako nového ministra obrany, kterého potkal stejný, nebo podobný osud, jako mnohé z nás. Až dosud jsme byli pro MO jakousi nepříjemnou zátěží. Doufám, že se to nyní změní a po vzoru ministerstva školství, které odškodnilo z vlastních prostředků studenty, kteří za totality byli vyhozeni ze studií, dojde i na naše členy.

Vážený pane ministře, jsem si vědom, že k Vašim úkolům na ozdravění armády přidávám svojí žádostí další zatížení, přesto bych byl velice rád, kdybyste se tohoto případu ujal se vší vážností Vašeho postavení.

Jménem svým i jménem členů Územní organizace Vojenského sdružení rehabilitovaných Olomouc Vám přeji mnoho úspěchů v práci i v osobním životě.

předseda ÚzO VSR Olomouc
Plk. v. v. Karel Štěpánek.
V Olomouci dne 14. 8. 2010.

Na plánovanou Výroční členskou schůzi se dne 9. února 2010 sešlo 67 členek a členů z celkového počtu 122, což je něco přes 50%. Vzhledem k panujícím klimatickým podmínkám a průměrnému věku členstva a s tím souvisejícím zdravotním stavem je to odpovídající účast.
Po zahájení a přivítání hostů, uctili přítomní za zvuků troubené Večerky zesnulé minutou ticha. Po tomto pietním aktu se ujal slova pplk. Mgr. Luděk Bartoš. Jeho projev je uveden v samostatném souboru.
Zprávu o činnosti podal předseda Územní organizace. Ve správě bylo konstatováno, že Územní rada byla z počátku roku oslabena o nemocné dva členy, což se projevilo nutným zvýšením úsilí ostatních členů rady, zvláště pak místopředsedy plk. Bedřicha Smolky, který byl nucen pracovat nejen jako tajemník Krajské rady, ale i za předsedu Územní rady. Za jeho vedení byl zorganizován jeden z nejhezčích zájezdů, které naše organizace pro svoje členy naplánovala. Jednalo se o letecký zájezd na leteckou základnu v Náměšti nad Oslavou, který byl účastníky hodnocen velmi kladně. Na úspěchu zájezdu se významně podílel přístup velitele základny plk. Ing. Libora Štefanika a jeho zástupce, který nás provedl po celé základně. Mimo tento zájezd naplánovala a provedla ÚzR ještě několik zdařilých akcí - mezi ně bezesporu patřila návštěva vinného sklípku, sportovní den v areálu Jívová i první soutěž ve střelbě z pěchotních zbraní. Tu bylo možné zorganizovat za materiální a odborné pomoci Velitelství Vojenské policie Olomouc, se kterou má naše organizace ty nejlepší vzájemné vztahy. Soutěže se zúčastnilo deset střelců, z toho jedna žena-paní Svatava Dvořáčková. Nejvýše hodnocenými byli-plk.Josef Dostál a plk. Miroslav Pavel.
V oblasti kultury byla nejlépe hodnocena návštěva Ostravského divadla na dvě představení (Veselá vdova a Hallo Dolly), v Olomouci jsme kromě permanentních vstupenek do divadla zajistili i vstupenky na přímý přenos divadelního představení z NY Metropolitní opery. Tyto kulturní akce jsme byli schopni profinancovat díky finančnímu příspěvku od Olomouckého Kraje.
Nejenom samá chvála patří činnosti ÚzR. Nepodařilo se přivést větší počet členů na oslavné a pietní akce pořádané Statutárním městem Olomouc a útvary AČR dislokované v prostoru Olomouc. Příčinu vidí ÚzR ve stále se zvyšujícím věku a s tím spojenými zdravotními potížemi.
Dále byla hodnocena spolupráce s Krajským vojenským velitelstvím, které se i přes výrazné personální změny snažilo poskytovat nám odpovídající všestrannou pomoc, jako velmi dobrá. Rovněž spolupráce s Krajským úřadem a Radnicí města Olomouc byla v uplynulém roce na velmi dobré úrovni.
Z uvedeného je zřejmé, že rok 2009 byl v naší činnosti rokem vesměs úspěšným. Za touto úspěšností zůstává v hlubokém pozadí snaha o naší materiální rehabilitaci, kterou i přes velkou snahu Ústřední rady, nebyli naši politici ochotni akceptovat.

Předseda ÚzO VSR Olomouc Karel Štěpánek.