ÚzO VSR Olomouc - Vojenský spolek rehabilitovaných

Vojenský spolek rehabilitovaných AČR
Toto jsou oficielní stránky Vojenského spolku rehabilitovaných AČR
Přejít na obsah

ÚzO VSR Olomouc

Akce Úz. org. VSR
       PŘIPOMÍNKA  NA  21. SRPEN  1968  
 
     Středa 21. srpna 2019,  v 15,00 hodin
 
    V den 51. výročí okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy
 
    si připomeneme tuto smutnou událost
 
    na Žižkově náměstí v Olomouci u budovy Pedagogické fakulty UP
 
    před Pamětní deskou  „Připomínka“
 

  Vojenský spolek rehabilitovaných AČR  Olomouc
  
  Srdečně zvou pořadatelé

Připomínka na 21. srpen 1968
Olomouc, Žižkovo náměstí 21. 8. 2019
    Dobré odpoledne dámy a pánové,
dobré odpoledne vážení přítomní občané města Olomouce.
     Vítám vás všechny, kteří jste přijali pozvání Vojenského spolku rehabilitovaných AČR v Olomouci k účasti na dnešním setkání. Srdečně vítáme pana senátora MUDr. L. Kantora, zástupce samosprávy z Olomouckého kraje JUDr. V. Lichnovského, náměstka primátora města Olomouce JUDr. M. Majora, ředitele VN Olomouc plk. gen. št. MUDr. M. Svobodu, zástupce UP Olomouc, prof. V. Zouhara, zástupce ČSBS p. Vitáska a další zástupce místních spolků.
     Dnešní setkání je věnováno připomínce smutné události v historii našeho národa. Před 51 lety se obyvatelé Československa probudili do prvního dne okupace, která pak trvala 21 let. Ať už jste to sami zažili nebo vám o tom vyprávěli jiní, vzpomeňte s námi. Naše dnešní setkání není demonstrace ani manifestace, ale je věnováno těm několika tisícům vojáků z povolání a občanským zaměstnancům, kteří v té době projevili svůj nesouhlas se vstupem vojsk VS a s následnou normalizací, zachovali se statečně, neztratili svou čest a v dalších 21 letech si nesli následky nejen oni, ale i jejich rodiny.
    Před rokem, přesně 21. srpna 2018 v den 50. výročí jsme si jejich postoje připomněli odhalením pamětní desky na budově Pedagogické fakulty UP v Olomouci. Při odhalení zazněly projevy hejtmana OK, náměstků primátora MO, senátora, velitele posádky zástupce UP a dalších.
  Dnešní den si tedy připomínáme již 51. výročí událostí srpna 68. Nelze nevzpomenout ani na masové demonstrace proti okupaci, které proběhly před 50 lety v Praze, Brně a dalších městech.
    I dnes jsou organizovány pietní akty u budovy Českého rozhlasu v Praze i na jiných místech republiky.
    Také bych chtěl uvést i město Plzeň, kde Vojenský spolek rehabilitovaných AČR právě v tuto dobu pořádá vzpomínkovou slavnost za účasti zástupců kraje, města, ČSBS, církve a dalších složek.
  Vážení přítomní, k uctění památky těch, kteří projevili svou statečnost, a vlastenectví vás chci vyzvat k tichému položení květin k pamětní desce u budovy Pedagogické fakulty.
    Nyní uctíme jejich památku minutou ticha za zvuku večerky.
O projev nyní prosím plk. Mgr. L. Bartoše
Projevy a zdravice hostů:
senátor MUDr. Lumír Kantor
náměstek primátora města Olomouce JUDr. M. Major
zástupce UP, proděkan prof. MgA, Mgr. Vít Zouhar, Ph.D.
ZAKONČENÍ
    Jménem VSR AČR v Olomouci děkuji za podporu této akce hejtmanství OK, magistrátu města Olomouce, velitelství posádky Olomouc, za projevy a položení květin a vám všem, kteří jste dnes přišli.
Slavnost byla ukončena státní hymnou.
Plk. v. v. MUDr. Bohumil Reml, VSR AČR Olomouc

ODCHÁZÍME …
 
Odcházíme z tohoto světa tak rychle, protože v drtivé většině jsme již dávno překročili věk 80 let. Naše odcházení je tedy přirozené. Nepřirozené jsou však okolnosti, za nichž tento odchod probíhá. Lidé na sklonku svého života vzpomínají, jak jej prožili, čeho dosáhli, co se jim podařilo či nepodařilo, bilancují. Z tohoto pohledu si připadáme jako někdejší čeští obyvatelé Slezska, o nichž na sklonku 19. století napsal tehdy ještě neznámý Petr Bezruč svou burcující báseň 70.000 o národnostním a sociálním útlaku. Báseň, v níž klade známou sugestivní otázku: smíme žít?
 
Tato dvě slova nám stále rezonují v mysli, když si uvědomíme, jaký postoj k nám zaujímá naše společnost – přesněji řečeno naše politická reprezentace. K nám, kteří jsme v srpnu 1968 zaujali jednoznačný a nekompromisně záporný postoj k okupaci naší vlasti vojsky Varšavské smlouvy a kteří jsme i při následujících politických prověrkách v armádě v roce 1969 odmítali potvrdit, že šlo o bratrskou pomoc poskytnutou nám Sovětským svazem. Následky našeho vlasteneckého a pevného morálního postoje?  11 558 důstojníků a praporčíků bylo ihned vyhozeno z řad armády do civilu, v němž jsme mohli zastávat jen zcela podřadná a mizerně placená místa nekvalifikovaných zaměstnanců. Doslova ze dne na den se z nás stali občané té poslední kategorie. Svou odvahu vzepřít se nové politické garnituře jsme však neodnesli jen my, ale také naše rodiny - manželky a děti, kterým se uzavřela cesta na vyšší studia. Dostalo se nám tehdy nálepky „kontrarevolucionáři“ a jako takoví jsme byli v hledáčku Státní bezpečnosti. Ta proti nám připravila mimo jiné i tajnou akci NORBERT, během níž jsme měli být internováni v uzavřených táborech a v případě potřeby i zlikvidováni.
 
Je samozřejmé, že jsme z celého srdce přivítali pád totalitního režimu v listopadu 1989 a že jsme s nadějí vzhlíželi k rodícímu se novému, teď už skutečně demokratickému a svobodnému Československu. Naše očekávání se však ani zdaleka nenaplnila. Pro všechny dosavadní polistopadové vlády jsme byli a až do dneška jsme jen jakýmsi obtížným elementem, k němuž se stále obracejí zády. My zbylí (a je nás dnes v republice už jen kolem 450!) však stále marně usilujeme jen o jedno: aby se naší vlastenecké statečnosti před půl stoletím a následující dvacetileté tvrdé perzekuci dostalo odpovídajícího společenského uznání.
 
Smíme vůbec žít?

Autor: Plk. v.v. Mgr. Luděk Bartoš
 
           Vojenský spolek rehabilitovaných AČR Olomouc

Nezapomeneme na rok 1968
autor Ing. Antonín Suchý plk. v. v.
autor plk. MUDr. Bohumil Reml, v. r.
Odhalení pamětní desky v Hrdibořicích
Péčí olomoucké Územní organizace Vojenského spolku rehabilitovaných Armády ČR bude v Hrdibořicích č. 47 na Prostějovsku odhalena 27. dubna t. r. v 16.00 hod. pamětní deska na rodném domě plukovníka Vojtěcha Kubalíka, jenž byl členem uvedeného Spolku. Odhalením pamětní desky hrdibořickému rodákovi se dosud žijící členové Spolku pokusí alespoň částečně zmírnit příkoří, jemuž byl pan Vojtěch Kubalík za svého života vystaven, a také připomenout svým následovníkům dobu, v níž žil a statečně bojoval.
 Vojenské dějiny naší země ve dvacátém století byly určovány především dvěma světovými válkami. Během první z nich se z řad Čechů, ale také Slováků vytvořily na východě i jihu Evropy oddíly proslulých československých legií, o něž se mohl opřít Tomáš Garrigue Masaryk při zrodu Československa. Legionáři nebo třeba sokolové byli jednou z opor první republiky, byli po právu oceňováni, jejich činnost byla zdokumentována a zpracována i literárně v povídkách a románech.
 Jinak tomu bylo, pokud šlo o druhou světovou válku. Po demobilizaci - rozpuštění československé armády v roce 1938 - naši vojáci odmítali sloužit nacistickému Německu, přestože Hitler stál zejména o naše skvěle vycvičené letce a prostřednictvím Göringa jim nabízel uplatnění v rámci německé Luftwaffe. Naopak mnozí z nich opustili naše území, aby své síly dali do služeb těch, kdo bojovali proti Hitlerovi. Činili tak dobrovolně a s plným vědomím, že za svou vlast budou často pokládat i své životy. Po skončení druhé světové války si však pocitu vítězství a vděku republiky mohli užívat jen do února 1948. Nově nastoupivší komunistický režim začal rozlišovat, kdo se přičinil o naše osvobození z východu a kdo ze západu. Zatímco východní vojáci byli oslavováni, ti západoevropští se dočkali jen přezírání, vyhazování z armády a perzekuce jejich rodin. Následovaly i neblaze proslulé soudní procesy s nimi, kdy mnoho příslušníků západního odboje bylo obviněno ze špionáže pro západní mocnosti, mučeno a následně odsouzeno k mnohaletým trestům vězení.
 Obdobnou těžkou životní zkušeností prošel i pan Vojtěch Kubalík se svou rodinou. Tento hrdibořický rodák zde strávil prvních 20 let svého života, tedy od svého narození 15. dubna roku 1919 do 30. června roku 1939. V tomto období ukončil nižší středoškolské vzdělání a také nastoupil základní vojenskou službu. Když však 15. března 1939 obsadily vojenské jednotky wehrmachtu české a moravské země, učinil své životní rozhodnutí: bojovat proti Němcům za opětnou svobodu své vlasti. Proto 30. června 1939 překročil naše hranice do Polska a již 2. července se přihlásil u Východní skupiny československé armády v Krakově. Spolu s dalšími československými emigranty se dostal do Francie a 1. srpna 1939 byl přijat do řad Cizinecké legie. V ní prošel dvouměsíčním výcvikem v Alžírsku a vrátil se do Francie, kde absolvoval poddůstojnickou školu s velmi dobrým prospěchem. Po desetiměsíčním pobytu se přemístil do Anglie a stal se členem RAF, konkrétně proslulé československé 311. bombardovací perutě, v níž po absolvování kurzu působil jako palubní střelec-bombometčík na letadlech typu Wellington. Být palubní střelcem znamenalo být v neustálém ohrožení života a snášet nepředstavitelná strádání. Jejich stanoviště v letounu (střelecká věž) bylo tak stísněné,, že ani záchranný padák nemohli mít v pohotovostní poloze (tj. na sobě), nebyli nijak chráněni proti palbě nepřátelských stíhačů nebo protiletadlových kanonů, trpěli zimou a nedostatkem informací o momentální situaci. Přes všechny překážky byl Vojtěch Kubalík jedním z prvních u 311. bombardovací perutě, který splnil náročnou normu 200 hodin operačních letů. Následně velmi úspěšně prošel i pilotním výcvikem a na Wellingtonech plnil i funkci druhého pilota. Prokazoval nesmírnou statečnost a odvážně podstupoval ta největší rizika.
 Jen jakoby zázrakem neskončil život tehdejšího seržanta Votěcha Kubalíka již 29. září 1942. Toho dne hlídkoval Wellington, v němž seržant Kubalík zastával funkci druhého pilota, nad vodami Biskajského zálivu, asi 20 km od jižního pobřeží anglické pevniny. V 18.30 hod. zaútočily na jeho letoun hned čtyři německé stíhačky. Během nerovného boje, který trval neskutečné 43 minuty, byli členové posádky střelbou zraněni a letoun byl nucen nouzově přistát na neklidné biskajské hladině. Přistání poškozeného letounu bylo tak tvrdé, že se okamžitě rozlomil a potopil se. Pěti členům posádky včetně Vojtěcha Kubalíka, jenž jako jediný nebyl postřelen, ale utrpěl silný otřes mozku, se po velké námaze podařilo vyplavat na hladinu z potápějícího se vraku letadla. Zatímco letoun byl prostřílený jako řešeto, jejich záchranný člun dinghy, nafouknutý důmyslným mechanismem, byl jako zázrakem nepoškozený i s nejnutnějším zdravotnickým materiálem, malými vesly, skládacím stožárem a červenou plachtou. Šestý člen posádky, přední střelec Pavel Friedlander, byl však zraněn tak těžce, že se mu nepodařilo dostat se z přední věže ven a spolu se zničeným Wellingtonem našel svůj hrob na dně Atlantiku. Trosečníci napjatě očekávali, zda přijde záchrana, nebo smrt palbou z německých letadel, či zda je pohltí moře. Osud jim přál a asi po půl hodině od sestřelení je na moři náhodně spatřila posádka britského letadla, které jen shodou okolností letělo v jejich blízkosti. Okamžitě nahlásila pobřežní námořní službě jejich polohu, ale než přijely záchranné čluny, setmělo se a zachráncům se nepodařilo je ve tmě nalézt. Další záchranná akce pokračovala následující den ráno, kdy po trosečnících pátralo několik britských letounů. Nakonec je po dlouhých 14 hodinách našli námořníci a předali je pobřežní záchranné službě.
 I přes tento hrůzný životní zážitek Vojtěch Kubalík nerezignoval a dál se statečně vrhal do leteckých soubojů proti nepříteli. Za svá prokázaná hrdinství byl seržant Vojtěch Kubalík 4 x vyznamenán Československým válečným křížem, medailemi Za chrabrost, Za zásluhy a pamětní medailí 1939 - 1945. Třemi medailemi jej vyznamenali i Britové. V Británii se i oženil a narodily se mu tam dvě z celkem pěti dětí.
 Po skončení války se i s britskou manželkou a dětmi vrátil do Československa, našel si byt v Olomouci, kde také pracoval na různých pozicích u vojenského letectva v hodnosti štábního kapitána, např. jako velitel výcvikové letky, jako velitel letištní správy či jako učitel létání. Politické změny po únoru 1948 však způsobily, že se válečný hrdina a elitní letec Vojtěch Kubalík stal nežádoucím pro československou armádu a v roce 1949 byl propuštěn do zálohy. Následovalo těžké období, kdy si hledal zaměstnání, což mu silně znesnadňovalo stigma západního letce. Na dva roky se uchytil u firmy Chemodroga v Olomouci jako skladník, poté přešel do n. p. Prefa Olomouc, kde pracoval až do svého odchodu do důchodu. Stýskalo se mu po létání, ale jeho žádostem o návrat k letectvu nikdy nebylo vyhověno. Naopak zejména v 50. letech se stal i se svou rodinou obětí šikanování. Byl podrobován nočním kontrolám, fízlové mu donášeli provokativní zprávy a následně jej vyšetřovali. Jeho anglická manželka byla považována za nepřítele státu a psychicky deptána, děti byly ve škole ponižovány a měly přísný zákaz mluvit mezi ostatními anglicky...
 Naděje na zlepšení situace mu svitla v roce 1968, kdy doufal, že lepšící se politické ovzduší mu umožní toužený návrat k letectvu. Konzervativní armádní prověrkovou komisí však ani tehdy neprošel a jako výsměch dnes působí, že jako náplast na negativní stanovisko k jeho žádosti o aktivování byl povýšen na majora v záloze. Následujících 20 let "normalizace poměrů ve společnosti" mu už navždy sebralo jakékoli naděje.
 Po změně režimu v listopadu 1989 došlo konečně k přehodnocení postojů vůči západním letcům. Pan Vojtěch Kubalík byl plně rehabilitován, obdržel hodnost plukovníka a stal se zakládajícím členem olomoucké Územní organizace Vojenského spolku rehabilitovaných Armády ČR. My, jeho zbylí členové, pokládáme za svou mravní povinnost připomenout touto formou jeho odkaz - odkaz statečnosti, odvahy, hrdinství a vlasteneckého uvědomění. Zvláště dnešní mladí lidé postrádají vzory opravdového vlastenectví. Ty jim může dát naše nedávná historie a lidé jako byl pan plukovník Vojtěch Kubalík. Zemřel v Olomouci 24. října roku 2000 a je pochován v rodinném hrobě na olomouckém Ústředním hřbitově.
 Čest jeho památce.
Pplk.Mgr.Luděk Bartoš
Slavnostní odhalení pamětní desky plk. v. v. Vojtěchu Kubalíkovi na rodném domě v obci Hrdibořice dne 27. dubna 2017. Organizace pietního aktu si vyžádala mnoho úsilí ze strany vojenského spolku rehabilitovaných AČR v Olomouci za finanční podpory olomouckého kraje, magistrátu města Olomouce, organizační pomoci ČOL, jednoty Olomouc při vyhledávání ve voj. archivu v Bystrovanech, nevšední ochoty a pomoci velitelství posádky v Olomouci, která zajištovala veškeré vojenské pocty. K velké účasti občanů přispěla i mediální publicita ze strany redakce Prostějovských radničních listů, měsíčníku Zelení a doba, TV Morava, Českého rozhlasu Olomouc a České televize Ostrava. K důstojnému průběhu přispěla i přítomnost brig. generála v. v. Emila Bočka, kterého přivezl ředitel vojenské nemocnice v Olomouci plk. gen. št. MUDr. M. Svoboda. Úvodní proslov pplk. Mgr. L. Bartoše o životě Vojtěcha Kubalíka byl velmi působivý a emotivní a sklidil velký potlesk přítomných. Významné byly i zdravice z úst náměstka hejtmana Mgr. D. Horáka, senátora MUDr. L. Kantora, náměstka primátorky města Prostějova bc. Pavla Smetany. Vědecký atašé brit. velvyslanectví v Praze Dr. O. Fojt  vyzvedl hrdinství československých letců v RAF mezi které patřili i dva občané z Hrdibořic, a sice Arnošt Mrtvý, který se konce války nedožil a byl v boji sestřelen nad Belgií v roce 1944 a Vojtěch Kubaliacutek. Předseda VSR Olomouc plk. MUDr. Bohumil Reml v závěrečném poděkování za účast zdůraznil, že tento pietní akt pořádaný vojenským spolkem Olomouc v předvečer májových oslav Dne vítězství a konce 2. světové války má připomenout celé naší veřejnosti a zejména mladé generaci, že boj za svobodu si vyžádal mnoho hrdinských činů i obětí. Vyjadřujeme tím vděčnost za získanou svobodu. Omluvu z neúčasti zaslal náčelník gen. štábu MO gen. Bečvář (zahraniční cesta) a předseda P VSR v Praze plk. let. v. v. Zbyněk Čeřovský (láz. léčení). Zklamáním pro přítomné bylo neuskutečnění ohlášeného průletu dvou bitevních letounů L 159 z důvodu povětrnostní situace nad Vysočinou. Zato po vydatném dopoledním dešti se  počasí vyjasnilo a odpolední pietní akt mohl proběhnout  důstojně.

Plk. MUDr. Bohumil Reml
předseda územní rady
VSR AČR Olomouc
Den Veteránů 2016
Den ozbrojených sil v Žižkových kasárnách
Fotografie z jednání členské schůze
1. Členská schůze ÚzO VSR Olomouc po prázdninách.
Dne 22. Září se konala členská schůze VSR Olomouc, které předcházela schůze Územní rady. Tam se specifikovaly návrhy jednotlivých členů k projednávaným novým stanovám. Některé z návrhů byly zamítnuty jako nepodstatné nebo nevyjadřující společný názor. Přesto byly ponechány k projednání na CK v Praze. Na podstatné části návrhů se členové shodli pro jejich použití v dalším řízení. Tak také byla podána informace členstvu na ČS 22. Září 2015. Schůze tento závěr jednání ÚzR jednomyslně schválila.

Z dalšího jednání byly, kromě zpráv o činnosti ÚzR a PÚR, pozorně vyslechnuty zprávy o možnostech občerstvení na příštím setkání ÚzO (zajišťuje VLRZ !), o možnostech nákupu vstupenek na důchodcovská představení do kina Metropol a s tím spojené benefity a o možnosti uspořádat ještě jeden zájezd a to do lázeňského centra Velké Losiny s návštěvou nově zřízeného akvaparku.

Na závěr členská schůze přijala toto usnesení:
1) ČS Bere na vědomí: 
- zprávu o činnosti ÚzR, 
- zprávu o činnost PÚR,                                                                                                       
- informaci o svolání 14. CK                                                                                                 
- informaci o vstupenkách do kina a zájezdu,

2) ČS schvaluje 
- připomínky k návrhu stanov a jejich odeslání PÚR,                                                        
- volbu delegátů na 14. celostátní konferenci.
 
V Olomouci 25.9.2015                                                                                                              Předseda ÚzO VSR Olomouc                                                                                               plk. MUDr. Bohumil Reml.
Olomoucká Územní organizace zachovává tradici.
            12. Května 2015 se uskutečnil tradiční „Den sportovní aktivity“ pro všechny členy Územní organizace VSR Olomouc v prostorách výcvikového střediska „Magdalenský Mlýn“ na Jívové. Protože věkový průměr našich členek a členů již dlouho překračuje rámec „aktivních sportovců“, zaměřili se organizátoři na méně náročné disciplíny jako je Petang, Ruské kuželky a Šipky. Všechny tři akce proběhly jako soutěže o ceny. Protože tyto disciplíny nebyly příliš fyzicky náročné, mohli se jich zúčastnit i ti nejstarší z nás. Ceny do soutěží obstarala hospodářka ÚzR paní Jiřinka Chvátilová – 1. cena sáček kávy, 2. cena tabulka čokolády a 3. cena balíček oplatků.
                Před zahájením soutěží měli všichni možnost se posílit a pobavit u ohýnku při opékání špekáčků. Přiložené fotografie dosvědčují, že i tam vládla dobrá a přátelská nálada. A s tou jsme se pak odebrali jednak k soutěžím a někteří třeba jen na procházku po krásném okolí, v plné záři slunce, které nás neopustilo a hřálo po celý den. Nebudu popisovat jednotlivé disciplíny, protože jsou zdokumentovány přiloženými obrázky.
                Po chutném obědě – vývar s nudlemi, kuřecí řízek s bramborovým salátem a čaj, (spíše však pivo!) jsme dodrželi zásady siesty na sluníčku, což někteří z nás využili i ke spánku v přírodě. Všechno bylo krásné až na tu neodbytnou představu, že jsme tam byli vlastně naposledy. V měsíci září, kdy jsme plánovali pokračování, se bude pravděpodobně celý areál přebudovávat.
                Závěrem je třeba poděkovat organizátorům zájezdu: - plk. Miroslavu Pavlovi, jako vedoucímu akce, manželům Chvátilovým, jako hlavním zásobovačům a plk. Bedřichu Smolkovi, jako vrchnímu „ohněstrůjci“.
               
                                                                                                              Plk. K. Štěpánek.
Ze života ÚzO VSR AČR Olomouc.
         Dne 14. Dubna 2015 se v Olomouckém Domě Armády uskutečnila Členská schůze Územní organizace VSR. Schůzi připravilo a řídilo nové složení Územní rady. Zde je nutné připomenout, že bývalý předseda ze zdravotních důvodů odstoupil ze všech funkcí, které zastával řadu let. Na kvalitě schůze nebylo poznat ani toho nejmenšího zhoršení oproti rokům, kdy předsedou byl plk. Miroslav Janhuba a jeho další následovníci. Nejhodnotnější příspěvek do programu schůze měl pplk. Mgr. Luděk Bartoš. Jeho rozbor událostí kolem konce Druhé světové války, s množstvím informací o jménech zúčastněných,  popisem míst a dalších méně známých faktů, vyslechli účastníci schůze s plným zaujetím. Na závěr přednášejícího odměnili potleskem. Toho si vysloužili i ostatní řečníci, včetně velitele posádky, předsedy Krajské rady plk. Bedřicha Smolky a referenta pro zájezdy, plk. Miroslava Pavla. Celou schůzi s přehledem řídil nový předseda ÚzO plk. MUDr. Bohumil Reml, který nás ve svém projevu seznámil s problémy Předsednictva VSR AČR.
         Co říci na závěr? Všechno bylo krásné a probíhalo v přátelském duchu až do chvíle, kdy jsme se dozvěděli, že Představitelé Krajského úřadu nám, tak jako v loňském roce, zamítli žádost o finanční pomoc. Přežijeme? Ale jistě!!!
 
         V Olomouci 16. 4. 2015
                                                                           Plk. Karel Štěpánek
Ohlédnutí za Výroční členskou schůzí VSR Olomouc, konanou dne 3. února 2015
         Výroční členskou schůzi jsme pojali jako naprosto pracovní schůzi bez pozvání hostí. Protože jsme předpokládali živou a otevřenou diskuzi k problematice „Zákona“ o našem odškodnění, nebylo by vhodné některé vyhraněné názory příliš veřejně publikovat. Tolik na vysvětlenou k otázce hostí.    I tak jsme však zachovali vžitý rituál zahájení schůze. Po zatroubení večerky při vzpomínce na naše zesnulé, byly předneseny zprávy o činnosti, financích a hospodaření. Ze jmenovaného jsme se dozvěděli, jaký je stav členstva a jejich průměrný věk. Počet všech členek a členů k datu schůze byl 67, průměrný věk 80 roků!! Nejstarším členem je plk. František Čermák – 91 let. Že rok 2014 byl, co se peněz týče, nejchudobnějším za celou dobu trvání organizace. Očekávaná finanční výpomoc od Kraje Olomouc nám nebyla udělena. Zato jsme získali důležité informace o stavu prací na „Zákoně“ o našem odškodnění. Vláda to zametla pod koberec! Pan poslanec Ing. Seďa to nechce tak snadno vzdát a dal nám naději dalšího jednání a snad možná, i úspěchu!! Závažným bodem jednání bylo vyhlášení voleb do ÚzR. Vzhledem ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu jsem podal demisi na funkci předsedy ÚzO. Předseda volební komise pak provedl volbu a do ÚzR b byli zvoleni: paní Jiřina Chvátilová, paní Anna Vařeková, pprap. Radko Veverka, prap. Ladislav Jakub, pplk. Ivan Štěpina, plk. Miroslav Pavel, plk. MUDr. Bohumil Reml a nejstarší člen rady plk. Bedřich Smolka. Všem zvoleným přeji plno síly do nelehké práce v ÚzR a prosím je, aby mě neměli za zlé, že jsem odešel od rozdělané práce.
Na památku Územní Rady VSR Olomouc z roku 2014 -15 obrázek všech členů.
 
V Olomouci 15. 2. 2015                                                                              Plk. Karel Štěpánek


OSLAVY 96. VÝROČÍ UKONČENÍ PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY
Dne 11. Listopadu 2014 jsme uctili památku padlých v první i druhé světové válce. Zahájení oslav proběhlo slavnostním nástupem vojsk posádky Olomouc v prostorách Žižkových kasáren. Po přesunu na hřbitov Neředín položili zástupci armády, Kraje, města Olomouc a mnoha zúčastněných občanských organizací, včetně ÚzO VSR AČR, věnce a kytice k památníku padlých. Ke shromáždění pak promluvili velitel posádky pplk.gen.št. Ing. Jančík, Ing. Martin Tesařík a plk. Žufo Kunča za svaz legionářů a veteránů. V Posádkovém domě armády zakončilo slavnost setkání s velitelem posádky, veliteli jednotlivých útvarů a s funkcionáři Kraje a města.
            Na dokreslení atmosféry přidávám několik fotografií.
Stanovisko členů ÚzO VSR Olomouc přijaté na členské schůzi dne 11. listopadu 2014.

Vážení,
 
k  nadcházejícímu jednáním PÚR dne 18. listopadu 2014 vám sdělujeme naše stanovisko, které zaujali  členové ÚzO VSR Olomouc na členské schůzi dne 11. listopadu 2014.
 
     Členové územní rady sledují informace o činnosti a dění při řešení  našeho odškodnění na webových stránkách a seznamují naše členy s průběhem tohoto náročného procesu a jednání s vedením parlamentních politických stran  a hnutí v poslanecké sněmovně a v senátu ČR. Podrobně jsem se také seznámili se zápisem jednání PÚR Vojenského spolku rehabilitovaných AČR ze dne 14.10. 2014.
 
     Schvalujeme přijatý jednoznačný systém pro obsahové a organizační řízení odškodnění na jednotlivých úrovních a plně ho podporujeme. Na naší úrovni proběhly hovory s poslanci našeho kraje, nepodařilo se emailovým, telefonickým spojením ani snahou o osobní kontakt dosáhnout setkání s poslancem za hnutí Úsvit v Prostějově. U ostatních proběhlo osobní jednání s poslanci s předložením zásadních požadavků. V této fázi jednání bylo dosaženo vstřícnosti s příslibem kladného jednání po konzultaci v klubech jednotlivých poslanců. Při řízení tohoto náročného procesu na republikové úrovni vynaložil nesmírné úsilí, organizační a koordinační činnost, obětavost a pracovní nasazení plk. Ing. R. Kunzman, CSc z Brna. Vysoce oceňujeme jeho práci a věříme, že  vynaložené úsilí povede k očekávanému cíli.
 
     Na schůzi ÚR 18.11. 2014 vysíláme za ÚzO Olomouc  jednoho delegáta a na schůzi s předsedy KR a 14. CK 9.12. 2014 2 delegáty. Věříme, že jednotné stanovisko povede k přesvědčení  parlamentu o naší správné věci a určení zástupci pro vyjednávání s poslanci Seďou a Bohmischem budou úspěšní. Podle svých sil a možností se této činnosti chceme v rámci dohodnutých kompetencí také účastnit.
 
V Olomouci dne 11. listopadu 2014 
 
 
                                                               Za ÚzO Olomouc.
                                                          Tajemník ÚzR Olomouc,
                                                        Plk. MUDr. Bohumil Reml.             
                                                        

Výročí 100 let od vypuknutí 1. Světové války

       Dne 28. Července 2014 uplynulo právě 100 let od vypuknutí 1. Světové války. Na tento den, od kterého se začalo odvíjet drama milionů lidí po celém světě, připravilo Statutární město Olomouc pietní akci na Vojenském hřbitově v Olomouci za účasti armády, mnoha civilních spolků a sdružení. Pietní akt začal v 16,00 hodin položením věnců a kytic k památníku padlým, pochovaným na zdejším hřbitově, bez ohledu na vyznání a hodnost. Za VSR Olomouc jsme položili kytici se stuhou, jak dokumentuje přiložené foto. Poté následovalo oslovení hostí primátorem, panem Martinem Majorem. O zajímavé historii Vojenského hřbitova promluvil náměstek primátora pan Ladislav Šnevajs. V závěru akce byly vypuštěny symbolické holubice míru. Státní hymna pak zakončila celou akci.

Oslavy 69. výročí ukončení 2. Světové války v Olomouci.

Tak jako každoročně, tak i letos se naše ÚzO zúčastnila oslav společně s organizátory – Statutárním městem Olomouc, Posádkovým velitelstvím Olomouc a s celou řadou společenských organizací regionu. Po položení věnců a kytic k památníku padlých bojovníků za svobodu slavnostní projev přednesl primátor města Olomouc pan Martin Major. Velmi zajímavý a diplomaticky laděný projev přednesl v českém jazyce generální konzul Ruské Federace v Brně, pan Andrej Jevgenjevič ŠARAŠKIN.
Celá slavnost byla ukončena státní hymnou Ruské Federace a hymnou České republiky.


Smutek v Olomouci.

Ve středu dne 26. června 2013, slavnostním nástupem ukončilo svojí činnost Společné velitelství Olomouc.


Chcete vědět více, čtěte zde.

Smuteční oznámení
První letošní poznávací zájezd

Nedá se říci, že se Územní organizace VSR Olomouc konečně probudila ze zimního spánku. Společných akcí již bylo více, ale akce mimo město to byla opravdu letos první.

Chcete vědět více, čtěte zde.

KRONIKA 20112

Zde si můžete prohlédnout kroniku ÚzO Olomouc  ________________ KRONIKA 2012

BYL ROK 2012 LEPŠÍ?

Výlet na Dlouhé Stráně.

ÚzO a KVD - R Olomouc, zakončila letošní zájezdovou činnost vydařeným zájezdem na prohlídku Přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně. Počasí nám obdivuhodně přálo. Proti předchozím letošním zájezdům, kdy nám dost pršelo, se tentokrát na nás sluníčko jen smálo. Stráně jesenického podhůří hýřily všemi barvami spektra, takže i cesta autobusem byla jedním divadlem. Vlastní elektrárnou nás provedl fundovaný průvodce. Nejprve jsme shlédli instruktážní film o historii výstavby tohoto vodního díla. Poté jsme prošli některé prostory vytesané v samé hoře. Je až k neuvěření, jak velké tunely a sály se podařilo v rule, která tvoří základ hory, vytvořit. To ukazují některé přiložené fotografie. Prohlédli jsme si rovněž obě jezera. To spodní zběžně a to horní o to důkladněji. Tam se do nás opřel studený vítr, který honil po obzoru mraky. Ani ten nám ale nezkazil požitek z pohledů na jesenické velikány, plné podzimních barev. I Praděd se nám ukázal v celé své kráse. I Horní jezero, jak ukazují obrázky je kus pořádné práce a stojí za shlédnutí. Odjížděli jsme s pocitem, že můžeme být hrdí na práci českých mozků a českých ručiček, které vyprojektovali a uskutečnili takové, v Evropě, ojedinělé dílo.

V Olomouci 22.10.2012. Karel Štěpánek.


Krátké ohlédnutí za prvním pololetím roku 2012


                                                Krátké ohlédnutí za prvním pololetím roku 2012.

  Toto období nezačalo pro VSR právě šťastně. Začaly se výrazně projevovat neshody uvnitř Ústřední rady, což se projevilo i v práci naší Územní organizace. Důrazně jsme se museli postavit proti nařčení našeho předsedy Krajské rady, plk. RNDr. F. Tomečky, z nevhodného chování jako člena ÚR. Naše připomínka byla vyslyšena, náprava sjednána a dokonce o ní byla i zmínka na 13.CK. Rovněž tato akce nebyla z těch nejšťastnějších. Byla „spíchnuta horkou jehlou“. Kladem byla úprava stanov a zvolení nového předsednictva ÚR. Za naší organizaci se CK, kromě předsedy, zúčastnili tito členové: plk. Bedřich Smolka, plk. Miroslav Pavel, plk. Ing. Květoslav Větr a pprap. Radko Veverka. Tolik ke všeobecné situaci a nyní k práci naší organizace. Územní rada se scházela od začátku ledna pravidelně jednou za čtrnáct dní.  Náplní jednání byla příprava VČS, možnosti získat sponzory pro naši činnost a předpokládané aktivity v prvním pololetí letošního roku. Úkolu získávat sponzory se iniciativně ujal mjr. Jaroslav Nitsche. Dlužno říci, že vzhledem ke všeobecně špatné hospodářské situaci neuspěl! I tak si za svoji snahu zaslouží absolutorium. Dalším důležitým bodem jednání ÚzR bylo předání povinnosti jednat s Krajským úřadem o finanční pomoci a to ÚzR Přerov. Všechna další jednání naší ÚzR probíhala v zaběhnutém rytmu. Příprava ČS, sportovní den na Magdalenském Mlýně, přátelské posezení s pohoštěním v prostorách Domu armády Olomouc, zájezd na zámek Slavkov u Brna, či do Dinoparku Vyškov, s prohlídkou tamního pivovaru. Všem organizátorům těchto náročných akcí, jmenovitě pprap. Veverkovi, plk. Ing. Větrovi, plk. Smolkovi a plk. Pavlovi, děkuji za jejich výtečnou organizační činnost ve prospěch členů ÚzO VSR AČR Olomouc. Ústřední rada na návrh ÚzR udělila Medaili Cti paní Jiřině Chvátilové a plk. Ing. Antonínovi Suchému. Oba si tuto čest zasloužili za svoji dlouholetou a obětavou práci ve prospěch VSR. Při předávání medailí byly předány i drobné dárky našim jubilantkám a jubilantům. Smutná zpráva nakonec – 26. května 2012 zemřel po dlouhé a těžké nemoci náš dlouholetý člen poručík Břetislav Uhlíř.

  V Olomouci dne 26.6.2012.

           Plk. K. Štěpánek.      
 





Oslava 162. Výročí narození prvního presidenta ČSR -TGM

Územní organizace Vojenského sdružení rehabilitovaných Olomouc, uctila památku narození presidenta Tomáše Garrigue Masaryka při společné akci Statutárního města Olomouc, Armády ČR a řady jednotlivých organizací sídlících v regionu Olomouc. Oproti předcházejícím rokům, byla současná oslava jednodušší. Proto snad slova o životě a myšlénkách TGM, která zazněla z úst předsedy Spolku TGM, zapadla hlouběji do mysli shromážděných. Položením kytice k památníku Tomáše Garrigue Masaryka na Žižkově náměstí v Olomouci jsme se přihlásili k odkazu našeho prvního presidenta Budovatele.

Předseda ÚzO VSR Olomouc
plk. Karel Štěpánek.

Územní organizace VSR Olomouc bilancovala svoji činnost za rok 2011.


KRONIKA 2011

Zde si můžete prohlédnout kroniku ÚzO Olomouc  ________________ KRONIKA 2011

Stručně k historii ÚzO VSR AČR Olomouc.

Závěry ze schůze ÚzR VSR Olomouc ze dne 11.04.2011

Územní rada VSR Olomouc na své pravidelné schůzi dne 11.4.2011 projednala návrh člena rady pana plk. Miroslava Pavla na písemné kontaktování ministra obrany v otázce odškodnění rehabilitovaných vojáků a zaměstnanců vojenské správy. Dopis byl bezodkladně napsán a následujícího dne přednesen na členské schůzi. Po několika drobných připomínkách byl jednohlasně schválen. Dne 13.4.2011 byl dopis poslán e-mailem na ministerstvo obrany. 14.4. bylo jeho převzetí e-podatelnou MO potvrzeno a 15.4.2011 byla informována Ústřední rada. Dopis, jako informaci všem členům VSR, v plném znění přidávám jako přílohu.

Předseda ÚzR VSR AČR Olomouc, plk.v.v.Karel Štěpánek.



Dopis pro MO ČR k otázce odškodnění rehabilitovaných vojáků a zaměstnanců vojenské správy.


Zde k přečtení

Dopis ministru obrany

Vážený pane ministře.         

Dovolte mi, abych z titulu své funkce, předsedy Územní organizace Vojenského sdružení rehabilitovaných v Olomouci, Vám co nejsrdečněji blahopřál ke jmenování ministrem obrany České republiky. Jsem skutečně rád, že tohoto úřadu jste se ujal právě Vy, člověk, který tak jako my, byl minulým režimem postižen a zařazen na druhou a další kolej ve společenském postavení pro svoje postoje k současnému politickému dění v oné společnosti. Jsem přesvědčen, že vzhledem k podobnému osudu, Vašemu i našemu, budete mít jiné pochopení pro snahy našeho vedení po dokončení plné rehabilitace, než měli všichni Vaši předchůdci ve funkcích ministrů obrany.


         Nevím jak dalece je Vám známa historie Vojenského sdružení rehabilitovaných příslušníků AČR. Sdružení bylo ustanoveno v prosinci roku 1989 jako Svaz vojenské obrody s úkolem pomoci při budování nové profesionální armády na přísně demokratických principech. Věřili jsme tomu, že nám bude umožněno podílet se na jejím budování, na jejím očištění od přisluhovačů minulého režimu, různých politických funkcionářů, členů VKR a vůbec všech těch, kteří nás v rámci normalizace v létech po 21. srpnu 1968 zavírali, vyhazovali z práce a stavěli nás do pozice nežádoucích elementů ve společnosti.


          Skutečně bylo nemnohým z nás umožněno vrátit se do armády. Bohužel v přesile starých kádrů nebylo v moci těch nemnohých reaktivovaných domoci se významnějších pozic, ze kterých by mohli účinněji zasáhnout do formování nových velitelských kádrů. Naopak, stalo se to, že reaktivovaní příslušníci Vojenského sdružení rehabilitovaných-(Po rozdělení Československa zůstal původní název - Svaz vojenské obrody na Slovensku a v Českých zemích došlo k přejmenování na Vojenské sdružení rehabilitovaných.)- byli z armády opět postupně vyřazeni.            


Důsledek této akce byl takový, že v armádě, jak je Vám jistě dobře známo, zůstalo množství starých, osvědčených kádrů z doby normalizace. Jejich filozofie a náhled na nás rehabilitované zůstal stejný, jako byl právě v dobách před rokem 1989. Smutným faktem zůstává, že tyto jejich názory byly převzaty i do těch nejvyšších článků ministerstva obrany. Toto své tvrzení opírám o písemné doklady o jednáních s bývalou ministryní obrany paní JUDr. Parkanovou a jejím náměstkem generálem Padělkem. Při jednáních šlo o uznání požadavků podle tzv."Olomoucké rezoluce". Její opis, protože má stálou platnost, zveřejňuji v doslovném znění:



R E Z O L UC E


         Územní rada Vojenského sdružení rehabilitovaných v Olomouci zastupující 142 členů, jejichž průměrný věk je 74 let se znepokojením sleduje dlouholeté marné úsilí členů předsednictva ÚR VSR v prosazování oprávněných požadavků všech rehabilitovaných při jednání s ministry obran a jejich náměstky.           


Protestujeme proti ministerstvu obrany České republiky, které za celou dobu existence Vojenského sdružení rehabilitovaných tj. od roku 1990 trvale diskriminuje vojenské důchodce – rehabilitované oproti těm vojenským důchodcům, kteří souhlasili s okupací naší země vojsky VS a dosloužili až do starobního důchodu. Rehabilitovaní vojenští důchodci a jejich manželky jsou za své postoje trestáni nižšími důchody oproti těm, co dosloužili až do důchodu.          


Ministerstvo obrany s odkazem na Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, dosud neprojevilo sebemenší ochotu zmírnit napáchané křivdy způsobené bývalým příslušníkům armády a jejich rodinám totalitním režimem. Současná situace odporuje dobrým mravům a j vůči rehabilitovaným výsměchem za jejich vlastenecké postoje.



Požadujeme:

  • urychleně novelizovat veškeré rozkazy, směrnice a pokyny vydané ministerstvem obrany oblast péče o vojenské důchodce - rehabilitované,

  • upravit přiznané starobní důchody rehabilitovaným vojenským důchodcům tak, jako kdyby dosloužili v armádě až do důchodu, tak jak mají výše jmenovaní,

  • vdovám po rehabilitovaných přiznat výhody oprávněných osob ve využívání příspěvků dle Vyhl. č.145/2003 a nebo FKSP,

  • výrazněji diferencovat ve prospěch rehabilitovaných příspěvky pro činnost  KVD-R, případné příspěvky na domácí a zahraniční rekreace a lázeňskou léčbu.

Ministerstvo obrany se nemůže zbavit odpovědnosti vůči bývalým příslušníkům armády rehabilitovaných dle zákona  č. 87/91 Sb., už proto, že ani do konce jejich života nezahladí jizvy jejich utrpení. Hledejte cesty jak toho dosáhnout a ne jak to nejde.



V Olomouci dne26.9.2007                                                                  


Plk. Karel Štěpánek - předseda ÚzR VSR
Plk. Bedřich Smolka - místopředseda ÚzR VSR
mjr. Jaroslav Nitsche - tajemník ÚzR VSR


(Toto je doslovný opis "Olomoucké rezoluce" o jejíž vznik se zasadil bývalý tajemník ÚR VSR pan plk. Ing. Ant. Suchý.)
           
Na závěr jednání mi paní Parkanová v dopise dala najevo, že jsme jako bývalí vojáci a komunisté odpovědni za nezákonnosti minulého režimu. O následném jednání  Vám může podat informace Ústřední rada našeho sdružení.            Pane ministře, nepsal bych o těchto věcech, kdybych viděl, že postoje odpovědných funkcionářů se mění a pohledy na nás rehabilitované už nejsou pohledy na lidi druhých kategorií jako v době normalizace. Bohužel, diskriminace stále přetrvává. Příklad z té nejposlednější doby:Aktivity Klubů vojenských důchodců jsou financovány z Fondu kulturních a sociálních potřeb. Ne však všechny kluby! Rehabilitovaní byli z této možnosti vyřazeni a po delších jednáních nám byla přiznána možnost využívat finance z rozpočtu dle nařízení vlády čís. 145/2004 Sb. Tato možnost byla adekvátní k možnostem FKSP. Obě složky, jak FKSP tak i NV 145, umožňují proplatit občerstvení při zájezdech a podobných akcích ve stejné výši. V průběhu jara letošního roku však finanční úřad MO zakázal provádět tyto úhrady, ale pouze pro rehabilitované!!  Nebolí a ani nám nevadí ztráta těch několika desítek korun. Co je ale nepřijatelné, to je pocit, že diskriminace rehabilitovaných ze strany funkcionářů MO stále přetrvává. Kdyby stejný zákaz platil jak pro NV, tak pro FKSP, to by bylo bezproblémové jednání. Takto nás ovšem uráží. Jsme už staří lidé a nemáme jinou možnost, jak se bránit, než osobním jednáním nebo dopisem příslušným funkcionářům. Postačí takovýto apel ke zjednání nápravy? Za vlády minulých ministrů obrany jistě ne!
           
Za celých dvacet let jsme nezaznamenali, že by se páni ministři postavili za naše zájmy, že by podpořili naše oprávněné požadavky. Spíše naopak, jak nám názorně předvedla paní JUDr. Parkanová. Ta dokonce pomohla zamítnout návrh zákona o odškodnění rehabilitovaným osobám za neoprávněné vyhození z práce z politických důvodů v létech 1948 - 1989.               

Tento akt byl i jedním z důvodů, proč členstvo Vojenského sdružení rehabilitovaných, ztratilo důvěru v možnost prosazení tohoto požadavku na dokončení rehabilitací i po materiální stránce cestou parlamentu a upírá svoji víru na možnosti kladného vyřešení na Vás, jako nového ministra obrany, kterého potkal stejný, nebo podobný osud, jako mnohé z nás. Až dosud jsme byli pro MO jakousi nepříjemnou zátěží. Doufám, že se to nyní změní a po vzoru ministerstva školství, které odškodnilo z vlastních prostředků studenty, kteří za totality byli vyhozeni ze studií, dojde i na naše členy.                

Vážený pane ministře, jsem si vědom, že k Vašim úkolům na ozdravění armády přidávám svojí žádostí další zatížení, přesto bych byl velice rád, kdybyste se tohoto případu ujal se vší vážností Vašeho postavení.                

Jménem svým i jménem členů Územní organizace Vojenského sdružení  rehabilitovaných Olomouc Vám přeji mnoho úspěchů v práci i v osobním životě.


předseda ÚzO VSR Olomouc
Plk. v. v. Karel Štěpánek.
V Olomouci dne 14. 8. 2010.


Územní organizace VSR Olomouc bilancovala svoji činnost za rok 2009

Na plánovanou Výroční členskou schůzi se dne 9. února 2010 sešlo 67 členek a členů z celkového počtu 122, což je něco přes 50%. Vzhledem k panujícím klimatickým podmínkám a průměrnému věku členstva a s tím souvisejícím zdravotním stavem je to odpovídající účast.
Po zahájení a přivítání hostů, uctili přítomní za zvuků troubené Večerky zesnulé minutou ticha. Po tomto pietním aktu se ujal slova pplk. Mgr. Luděk Bartoš. Jeho projev je uveden v samostatném souboru.
Zprávu o činnosti podal předseda Územní organizace. Ve správě bylo konstatováno, že Územní rada byla z počátku roku oslabena o nemocné dva členy, což se projevilo nutným zvýšením úsilí ostatních členů rady, zvláště pak místopředsedy plk. Bedřicha Smolky, který byl nucen pracovat nejen jako tajemník Krajské rady, ale i za předsedu Územní rady. Za jeho vedení byl zorganizován jeden z nejhezčích zájezdů, které naše organizace pro svoje členy naplánovala. Jednalo se o letecký zájezd na leteckou základnu v Náměšti nad Oslavou, který byl účastníky hodnocen velmi kladně. Na úspěchu zájezdu se významně podílel přístup velitele základny plk. Ing. Libora Štefanika a jeho zástupce, který nás provedl po celé základně. Mimo tento zájezd naplánovala a provedla ÚzR ještě několik zdařilých akcí - mezi ně bezesporu patřila návštěva vinného sklípku, sportovní den v areálu Jívová i první soutěž ve střelbě z pěchotních zbraní. Tu bylo možné zorganizovat za materiální a odborné pomoci Velitelství Vojenské policie Olomouc, se kterou má naše organizace ty nejlepší vzájemné vztahy. Soutěže se zúčastnilo deset střelců, z toho jedna žena-paní Svatava Dvořáčková. Nejvýše hodnocenými byli-plk.Josef Dostál a plk. Miroslav Pavel.
V oblasti kultury byla nejlépe hodnocena návštěva Ostravského divadla na dvě představení (Veselá vdova a Hallo Dolly), v Olomouci jsme kromě permanentních vstupenek do divadla zajistili i vstupenky na přímý přenos divadelního představení z NY Metropolitní opery. Tyto kulturní akce jsme byli schopni profinancovat díky finančnímu příspěvku od Olomouckého Kraje.
Nejenom samá chvála patří činnosti ÚzR. Nepodařilo se přivést větší počet členů na oslavné a pietní akce pořádané Statutárním městem Olomouc a útvary AČR dislokované v prostoru Olomouc. Příčinu vidí ÚzR ve stále se zvyšujícím věku a s tím spojenými zdravotními potížemi.
Dále byla hodnocena spolupráce s Krajským vojenským velitelstvím, které se i přes výrazné personální změny snažilo poskytovat nám odpovídající všestrannou pomoc, jako velmi dobrá. Rovněž spolupráce s Krajským úřadem a Radnicí města Olomouc byla v uplynulém roce na velmi dobré úrovni.
Z uvedeného je zřejmé, že rok 2009 byl v naší činnosti rokem vesměs úspěšným. Za touto úspěšností zůstává v hlubokém pozadí snaha o naší materiální rehabilitaci, kterou i přes velkou snahu Ústřední rady, nebyli naši politici ochotni akceptovat.

Předseda ÚzO VSR Olomouc Karel Štěpánek.

Návrat na obsah