Vojenské sdružení rehabilitovaných

Zasedání předsednictva ÚR:

17. 1., 14. 2., 13. 3., 10. 4., 15. 5., 12. 6., 11. 9., 13. 11., 4. 12.
_____________________________________________________________________________________

Ústřední rada:

24. 1., 28. 2., 24. 4., 25. 9., 16. 10., 18. 12.
_____________________________________________________________________________________

13. Celostátní konference VSR se koná 7. února 2012.

_____________________________________________________________________________________

Tyto zápisy jsou na stránkách uloženy ve formátu PDF a zobrazí se po kliknutí na odkaz ke konkrétnímu zápisu. Pro zobrazení je nutné mít v PC nainstalovaný prohlížeč PDF souborů Adobe Reader. Ke stažení zde.

ZÁVĚRY a usnesení ze zasedání PÚR VSR ze dne 15.května 2012

Zápis z jednání Předsednictva Ústřední rady VSR dne 13. 3. 2012

První výjezdní zasedání nové Ústřední rady konané vdne 17. 4. 2012

Podle zákona ze dne 20. července 2011 o účastnících odboje a odporu proti komunismu, mohou i někteří naši členové žádat o získání Osvědčení účastníka odboje a odporu komunistického režimu.

Výhody přímého účastníka odboje a odporu proti komunismu.

,,,,,,,,,,Účastníkovi odboje a odporu proti komunismu ve smyslu tohoto zákona vzniká nárok na vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu a pamětní odznak účastníka odboje a odporu proti komunismu.

,,,,,,,,,,Vedle toho, pokud je účastník ke dni podání žádosti občanem České republiky, má též nárok na jednorázový peněžitý příspěvek ve výši 100 000 Kč, který vyplácí ministerstvo.

,,,,,,,,,,Pokud účastník pobírá důchod z českého důchodového pojištění, má též nárok na úpravu důchodu. Žádost je nutno podat orgánu příslušnému k výplatě důchodu.

Tyto výhody se asi nebudou týkat všech členů VSR, ale není od věci tuto žádost podat a vyčkat na posouzení odboru pro válečné veterány při ministerestvu obrany. Vedle soudního jednání o získání odškodnění je to další možnast nápravy křivd na našich členech.

Veškeré informace a podmínky podání žádosti, včetně vzoru této žádosti najdete na stránkách ministerstva obrany, konkrétně zde: http://www.veterani.army.cz/htm/9_3.html

Pokud máte zájem, můžete se seznámit i s pohledem historika na tento zákon. Převzato z opořadu 13. ledna2011 v 17.06 Český rozhlas – Radiožurnál: Oldřich Tůma, ředitel Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR

Otevřená odpověd předsedy ÚR VSR Miroslava Pavlíka na zveřejněné usnesení Městské rady VSR Brno ze dne 4.5. které jsem si přečetl dnes 8.5.2011 22.51

........Jako předseda ÚR VSR prohlašuji, že zveřejněné usnesení Městské rady VSR Brno považuji za tendenční a zavádějící v rozporu s průběhem jednání 12.CK. VSR. Usnesení 12. CK, které vycházelo ze zprávy, kterou jsem přednášel na CK, která byla podrobně projednána a schválena na Předsednictvu naší ÚR a následně schválena Ústřední radou. 12. CK svým usnesením schválila tuto zprávu a usnesení které bylo v otázce řádného odškodnění souladné s přednesenou zprávou a diskusí. Odcituji ze zprávy, kterou jsem pořednesl na 12.CK VSR.
........Cituji: Jsme rádi, že se našel nový ministr obrany doktor Vondra, který prožil normalizaci, ví co znamenalo v době vlády normalizátorů vybočit z řady. Jsme jako bývalí vojáci dle zákona o mimosoudní rehabilitaci rahabilitováni. Poslední léta jsme s velikým vypětím sil prožívali poslaneckou svévoli založenou na nesmyslném souboji názorů politických stran o nás bez nás. Jako mimosoudně rehabiltovaní jsme na tom podstatně hůře, než komunističtí poslanci a senátoři v našem parlamentu. Oni mohou o nás argumentovat jak chtějí, jejich předvoj nám zničil životy po dobu dlouhých normalizačních let a dnes jsou nedotknutelní. Jak dlouho ještě bude trvat, aby byl náš Parlament složen pouze z demokratických sil? Měl bych uzavřít předešlá slova jasným stanoviskem.
........Mnoho let jsme byli soustem pro parlamentní souboj, aniž bychom mohli vystoupit ve veřejném slyšení v Senátě a předložit svoje argumenty. Do dnes jsme nedosáhli spravedlivého odškodnění. Umíráme po desítkách a všichni čekají ná náš úplný zánik, což nebude armádu nic stáít. Ještě jsou dle našeho názoru dva způsoby boje za naše odškodnění. Naše úsilí má ještě jedno řešení. A to, zda nový pan ministr obrany Vondra bude chtít splnit naše odškodnění ve své pravomoci dle původních rozhodnutí MO vyplacením jednorázového dohodnutého odškodnní ještě žijcím našim členům a vdovám po našich členech. Domníváme se, že je to možné bez ohledu na argumenty, které byly nesmyslně postaveny proti nám, když se začalo státními úředníky navrhovat odškodnšní všech rehabilitovaných profesí, čímž částka dospěla k závratným číslům. Pokud k tomuto řešení v nejbližší době nedojde, navrhujeme postupovat cestou žaloby na stát. O tomto problému, jsme už dle rezoluce 11. CK, jako předsednictvo s jednou advokátní kanmceláří jednali. Navrhujeme naší 12. CK k otázce odškodnění následující závěr:
........1)Vzhledem k našemu jednání o možnosti řešení našeho požadavku odškodnění za nezákonné ukončení služebnmího poměru z politických důvodů navrhujeme schválit tento doplněk návrhu usnesení 12. CK VSR: 12.CK ukládá nově zvolenému předsednictvu ÚR neprodleně zahájit jednání s vybranou advokátní kanceláří o zahájení vymáhání odškodnění pro členy VSR cestou soudní. Zároveň jednat o přípravě zákona o odškodnění. Při podpisu plné moci členů VSR o právním zastoupení podmínit toto poplatkem 100 Kč na úhradu palmáre a případných dalších výloh. V případě úspěchu u soudu jsou tyto prostředky nevratné a mohou být použité ve prospěch VSR rozhodnutím ÚR VSR. Zároveň dnešním dnem vyhlašuje 12., CK stop stav na příjem nových členů. Tolik doslovný dokument schválený úsnesenéím 12. CK. Žádám odpovědné výbory VSR všech stupňů, aby toto usnesení bylo respektováno a aby nebylo narušováno svévolným nezodpovědným výkladem. Děkuji za podporu zodpovědného vedení ÚR. Dosavadní předseda ÚR VSR PhDR. Miroslav Pavlík v.r. Pokud bude nějakým členem VSR doloženo a prokázáno, že zpráva ÚR VSR 12. CK nebyla usnesením konference přijata a schválena usnesením CK za platnou a včetně doloženého návrhu na usnesení, požádám o okamžité svolání mimořádné Celostátní konference jako nejvyššího orgánu VSR a o výměnu funkcionářského aktivu ÚR VSR. Prosím kolegu Russe o zveřejnění mého prohlášení bez jakékoli úpravy. Dále prosím kolegu Russe o zvýraznění mého prohlášení. Děkuji.

Naše předsednictvo se dostavilo v 10,30 hod. na recepci Sněmovny PČR. Po vstupní proceduře jsme byli přivítáni pracovnicí protokolu oznámením, že se nám bude věnovat do 11 hodin, kdy budeme přijati paní Miroslavou Němcovou. Navštívili jsme jednací sál Sněmovny a další sály a chodby přilehlé k jednacímu sálu. Prohlédli jsme si výstavu o životě kardinála Berana. Přitom nás oslovil fotograf, který nám oznámil, že bude fotit naše přijetí předsedkyní Sněmovny. V 11 hodin jsme vstoupili do jednacího sálu vedení sněmovny, kde jsme byli velice přívětivě přivítáni paní předsedkyní Němcovou, paní Páralovou, bývalou poslankyni, která nyní pracuje u paní předsedkyně, a paní Michaelou Frkovou z protokolu vedení sněmovny. Řeknu otevřeně, přijetí našeho předsednictva vedením sněmovny, atmosféra celé naší návštěvy byla pro nás nezapomenutelná. Když to vyjádřím velice zkráceně - srdečnost, upřímnost, vzájemný respekt, otevřenost a vzájemná snaha pochopení pro celou záležitost, pro kterou jsme byli přijati.

Po úvodních slovech paní předsedkyně Němcové jsem ve svém vystoupení uvedl zkrácenou historii několika našich problematických pokusů být účastni přípravě návrhů zákona o třetím - protikomunistickém odboji. Po mnoha setkáních s předsedkyní KPV MUDr. Naděždou Kavalírovou a musím říci po velice vstřícném postoji předsedy Svazu PTP VTNP Vladimírem Lopaťukem k našemu předsednictvu, jsme se zúčastnili kolektivního projednávání jednoho z předem připravených návrhu tohoto zákona - návrhu KPV. Ta měla spolu s PTP pochopitelně nejtěžší prvotní velice drastické a nejvíce zločinné pronásledování v období padesátých let, kdy byly známé justiční vraždy a popravy. Náš přístup vycházel oprávněně z období náprav křivd od února 1948 až do listopadu 1989 s tím, že způsob a metody zločinného postihu v letech padesátých oproti letům zločinného postihu v letech 60. a následném období za pří-tomnosti okupačních jednotek SSSR, ale zase měl jiná specifika. Nelze popírat mnohé skutečnosti, které byly prosazeny v armádě a bezpečnosti vůči nám v době normalizace nám, kteří jsme byli protiprávně z politických důvodů vyhozeni z obrany země, stali jsme se občany nejméně druhé kategorie, což se promítlo taktéž neoprávněně do celých našich rodin. Když došlo v tehdejším našem společném kolektivním projednávání ke shodě na upravených formulacích, tento návrh se nedostal na veřejné slyšení v Senátě, ale veřejné slyšení, na které bylo naše předsednictvo pozváno, bylo o zcela jiném návrhu zákona. Naše žádosti o připuštění do diskuse při veřejném slyšení bylo odmítnuto z časových důvodů. Naše výhrady a návrhy, které jsme předložili se žádostí, aby byly zapsány do protokolu veřejného slyšení jako předložená diskuse, nakonec nebyly vzaty v úvahu.

Dále jsem uvedl, že současný návrh zákona o 3. odboji, který je řešen nyní sněmovnou, je téměř shodný s tehdy projednaným návrhem v Senátu, ke kterému máme některé zásadní výhrady, že však věříme, že doba stanovená 90 dnů k projednání a práci v určených výborech snad může odstranit nebo opravit opětovně navrhované formulace, týkající se nás, bývalých vojáků z povolání a občanských zaměstnanců vojenské správy o křivdách či trestech, které jsme již s našimi rodinami v době dvacetileté normalizace prožili. Uvedl jsem, že nebylo dovoleno vedením ministerstva obrany vytisknout naše zásadní dokumenty tiskárnou ministerstva. Předal jsem některé zásadní dokumenty od bývalého našeho velitele Západního vojenského okruhu genpor. Ing. Stanislava Procházky a předsedy Vojensko historické komise ÚR VSR plk. Ing. Jiřího Novotníka a různé tiskoviny a publikace, které vyjadřují pravdu o naší minulosti, zpracované naší vojensko - historickou komisí a mnohými našimi členy. Podotkl jsem, jak sprostě vůči nám zareagovala na dopis předsedy ÚzO VSR v Olomouci plk. Štěpánka paní bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová a jak se sama odmítla omluvit a následně jednat s naším vedením. V průběhu jednání vystoupili všichni přítomní členové předsednictva a rozšířili moje úvodní slovo. Kolega místopředseda Lampa ve svém vystoupení kromě jiného zdůraznil, že jsme připraveni podat žalobu na ministerstvo obrany z důvodů potřebného odškodnění za mnohaletou politickou a občanskou perzekuci, že jsme tuto skutečnost chtěli přímo oznámit panu ministrovi obrany a požádal paní předsedkyni, aby mu toto rozhodnutí oznámila, protože denně ubýváme a chceme konečně dosáhnout odškodnění za újmy, které nám způsobilo tehdejší Ministerstvo obrany svým protiprávním jednáním.

Závěr z našeho jednání slovy paní předsedkyně vyzněl ještě v dalších časových možnostech úprav projednávaného zákona v době 90 denní lhůty, která může ještě být prodloužena v dalším období po 2 čtení, před čtením třetím. Zdůraznila myšlenku, že koalice ve Sněmovně má oprávněnou důvěru ke Konfederaci politických vězňů, že však nelze předem zcela vyloučit některé úpravy návrhu zákona ve 2. a 3. čtení. Paní předsedkyně byla informována o snaze našeho předsednictva o přijetí panem MO Vondrou, kterého nemůžeme stále dosáhnout. Slíbila, že panu ministrovi obrany náš požadavek k osobnímu přijetí připomene.

Co říci závěrem? Naše přijetí předsedkyní Poslanecké sněmovny paní Miroslavou Němcovou bylo velice vstřícné, jaké jsme ještě v našem Parlamentu nezažili. Na každém kroku a každým slovem a činem bylo znát, že jsme jako významné vojenské sdružení rehabilitovaných tímto okamžikem respektováni a pochopeni třetí nejvýše postavenou osobností našeho státu. Více jsme asi nemohli od tohoto jednání čekat.

A na závěr se musíme trochu pochlubit, což může u mnohých škarohlídů opět vyvolat hroznou nezaslouženou závist. My ten závěr však chápeme jako poděkování za naši práci, kterou dnes zná i předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, která nám za naši práci vyjádřila poděkování, a podporu a na památku svého setkání nám věnovala krásnou stříbrnou pamětní medaili Poslanecké Sněmovny, která na zadní straně připomíná historický „ Pražský groš“.

Nyní před námi stojí úkol setkání s našimi poslanci, od kterých můžeme očekávat jejich podporu k rozumné úpravě formulací projednávané verze zákona o 3. - protikomunistickém odboji v Poslanecké sněmovně. Každý z nás zná svého poslance. Teď máme každý příležitost ukázat výsledek svého snažení. Výsledky hlasování budou přesným záznamem úspěšnosti naší práce.

Teď záleží na každém z nás! Přeji každému co nejlepší úspěch. Moc času už nám nezbývá. Děkuji Vám za užitečnou práci ve prospěch nás všech.

Neratovice 18. února 2011

PhDr. Miroslav Pavlík, předseda ÚR VSR AČR

Vážení členové a členky našeho sdružení,

dnešní noc po včerejším poslechu přímého přenosu nebo záznamu z jednání poslanců o návrhu zákona o 3. odboji byla pro moje noční přemýšlení nekonečná. K ránu jsem se rozhodl, že dnes napíši svoje mimořádné tradiční „Zprávy od pramene“ a pustím je na svoji odpovědnost do světa našeho sdružení.

Moje vyjádření bude podstatně stručnější než obvykle, protože už poměrně dobře znám názorové prostředí k otázce řešení našeho požadovaného odškodnění a cítím s našim předsednictvem ÚR tu velikou váhu odpovědnosti, se kterou vykonáváme po mnoho let svoje funkce právě s naším oprávněným požadavkem očekávaného odškodnění.

Při včerejším poslechu komunistické argumentace ve sněmovně se mně po těch téměř 42 letech vybavily scény bolševických normalizátorů, kteří na nás řvali, že jsme zapalovali u pluku požár nenávisti k našim nejvěrnějším přátelům a na konci toho jejich nekonečného řvaní přišla naše více než dvacetiletá existenční likvidace celých našich rodin a byla jen díky mezinárodnímu tlaku bez poprav, ale s důsledným fízlovským pronásledováním a ponižováním v situaci připravených koncentráků k akcím zvaných „Norbert".

Hluboce se skláním před realistickým demokratickým vystoupením pánů poslanců Robina Böhnische, Antonína Sedi, Františka Bublana, kteří svým vystoupením dokázali předvést, že reálné možnosti posouzení problému mimosoudně rehabilitovaných, nás bývalých vojáků a dalších profesí, jsou jedinou cestou k nutné rozumné a možné shodě k dořešení problematiky požadavku našeho odškodnění za dobu občanské, politické a vojenské perzekuce tehdejší vládou komunistů pod deštníkem okupačních vojsk v naší zemi. Je-li současné, jak se ukazuje, možné řešení v profesi zdravotní, školství a mnohých dalších, domnívám se, že lze najít řešení rozumným poslaneckým koncenzem v nastávajících 90 dnech bez jakékoliv podpory poslanců KSČM kompromis, který by úspěšně ukončil více než dvacetiletou dobu poslaneckých šarvátek za skutečně spravedlivé odškodnění každého, kdo se postavil bolševickému šílenství, byl potrestán a dodnes čeká na spravedlivé a oprávněné odškodnění.

Plk. v. v. PhDr. Miroslav Pavlík

Zákon č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa, ve výčtu oprávněných osob prozatím nezahrnuje vojáky a civilní zaměstnance Ministerstva národní obrany a později Federálního ministerstva národní obrany, u kterých došlo po roce 1948 k neplatnému skončení služebního či pracovního poměru z důvodu politické persekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody a kteří o tom přitom mají osvědčení o rehabilitaci.

Tito občané se stali pro své postoje a přesvědčení nepřijatelnými pro tehdejší komunistický režim a podle toho se s nimi jednalo. Jejich politická a občanská persekuce byla tehdy přesně zdůvodňována v hodnoceních a posudcích. V důsledku toho se stali občany „druhé kategorie“ s omezením jejich práv, mnozí byli pod stálou kontrolou Státní bezpečnosti. Řadu let nesměli vykonávat odpovědnou práci, někteří z nich byli vyloučeni z vysokých škol. Persekuce byla uplatňována i vůči jejich rodinám, např. jejich děti nesměly dosáhnout vyššího vzdělání.

Přestože tato zmiňovaná skupina vojáků a civilních zaměstnanců armády byla postižena komunistickým režimem v míře srovnatelné se skupinami občanů, kterým se zvláštního ocenění dostalo, zákon na ně dosud nepamatuje. To přesto, že jsou mezi nimi i aktivní účastníci bojů 2. světové války, například řada veteránů od Dukly i z jiných bojišť nejhoršího ozbrojeného konfliktu v historii. Jejich jediným prohřeškem bylo, že se po únoru 1948 neshodli s Komunistickou stranou Československa.

Skupina sociálně demokratických poslanců, mezi nimiž jsou i královéhradečtí poslanci PhDr. Robin Böhnisch, Ing. Hana Orgoníková a Ing. Vladimíra Lesenská, proto podala návrh zákona, který by měl rehabilitovaným vojákům konečně přiznat jejich zásluhy. Návrh zákona počítá z hlediska rozhodného období s dobou 25.2.1948 až 1.1.1980, aby mezi oceněné zahrnul ještě vojáky a civilní zaměstnance postižené režimem v rámci začínající normalizace a v období bezprostředně po vzniku Charty 77.

Robin Böhnisch

autor je poslanec za ČSSD

Skupina sociálně demokratických poslanců dnes podala návrh na doplnění zákona č. 357/2005 Sb. o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich. Ve výčtu oprávněných osob, který zákon v současném znění obsahuje, totiž prozatím nejsou zahrnuti vojáci a civilní zaměstnanci Ministerstva národní obrany a později Federálního ministerstva národní obrany, u kterých došlo po roce 1948 k neplatnému skončení služebního či pracovního poměru z důvodu politické persekuce.

Tito občané se stali pro své postoje a přesvědčení nepřijatelnými pro tehdejší komunistický režim a podle toho se s nimi jednalo. Jejich politická a občanská persekuce byla tehdy přesně zdůvodňována v hodnoceních a posudcích. V důsledku toho se stali občany „druhé kategorie“ s omezením jejich práv, mnozí byli pod stálou kontrolou Státní bezpečnosti. Řadu let nesměli vykonávat odpovědnou práci, někteří z nich byli vyloučeni z vysokých škol. Persekuce byla uplatňována i vůči jejich rodinám, např. jejich děti nesměly dosáhnout vyššího vzdělání.

Přestože tato zmiňovaná skupina vojáků a civilních zaměstnanců armády byla postižena komunistickým režimem v míře srovnatelné se skupinami občanů, kterým se zvláštního ocenění dostalo, zákon na ně dosud nepamatuje. To přesto, že jsou mezi nimi i aktivní účastníci bojů 2. světové války. Návrh zákona počítá z hlediska rozhodného období s dobou 25.2.1948 až 1.1.1980, aby mezi oceněné zahrnul ještě vojáky a civilní zaměstnance postižené režimem v rámci začínající normalizace a v období bezprostředně po vzniku Charty 77.

Za předkladatele

Robin Böhnisch, Antonín Seďa a Karel Černý